Tento text si můžete vytisknout místo jednotlivých stránek. Hodí se to třeba do letadla.
Proč jet na dovolenou na Madeiru
Madeira patří k EU, takže cestování je snadné, měna stejná jako ve zbytku Evropy (tedy euro), domluvíte se běžnými cizími jazyky především anglicky a je to kultivovaná nearabská země, kde je čisto a bezpečno.
Je tu počasí dle vašeho přání, protože Madeira zahrnuje množství mikroklimat.
Najdete tu standardní, až nadstandardní služby a komfortní ubytování i pohostinství. Je tu příjemně rozvinutý turistický ruch a přitom sem neproudí davy.
Ostrov je bohatý na překrásnou ojedinělou přírodu, ze které se tají dech a dá se obdivovat v rámci pěší turistiky i při ježdění dopravním prostředkem.
Ocitnete se uprostřed Atlantického oceánu, který je sám o sobě fenoménem.
Pokud si chcete dovolenou opravdu užít a nevadí vám utratit nějaké peníze najde se tu pro vás široká škála zábavy.
Informace o ostrově Madeira - co je dobré o Madeiře vědět
Kromě portugalštiny si s vámi obyvatelé rádi pohovoří světovými jazyky, především angličtinou, ale někdy i němčinou, nebo francouzštinou.
Umíte-li španělsky, bude pro vás lehké číst portugalské nápisy i třeba jídelní lístky. Zdejší mluvená portugalština je ale velmi rychlá a někdy má lehce odlišnou výslovnost od portugalské, potažmo brazilské.
Pokud ale jedete na dovolenou s cestovní agenturou, která poskytuje služby delegáta, nemusíte cizí jazyk vůbec potřebovat.
Říká se, že na Madeiře je věčně jaro. Počasí je zde ovlivňováno větrem vanoucím od Atlantiku, teplým Golfským proudem, ale i vysokými horami, na jejichž vrcholcích se shlukují mraky.
V zimě sem přijíždějí turisté ze severu, většinou Angličané. Tehdy tady bývá větrno, deštivo, přesto však vcelku teplo.
V létě je na Madeiře teplo, vlhko a většinou bezmračné počasí. Typické počasí během dne je jasné ráno a odpoledne se zatahující mraky, které sestupují z hor.
Pokud vás lákají sluneční paprsky vpíjející se do vašeho těla celý dlouhý den, na Madeiru nejezděte. Pro ostatní z vás, kteří máte rádi jaro, nebo brzké léto, bude zdejší počasí skutečně příjemné.
Jaké je aktuální počasí na Madeiře, naleznete zde:
Stejně jako u nás mají na Madeiře zimní a letní čas. Spadají ovšem do časového pásma stejného jako je v Británii. Pro nás to znamená, že je na Madeiře o hodinu méně. Čas se mění vždy poslední neděli v měsíci březnu a říjnu podobně jako u nás.
Madeira si na oslavách svých svátků velmi zakládá, takže většina z nich bývá spojena s více, či méně bujarým festivalem, který bude pro našince rozhodně zajímavým exotickým zážitkem. Nezapomeňte, že na Madeiře se slaví skoro všechno. Ulice se zaplní barevně oděnými tanečníky a hudebníky a také nepostradatelným publikem, které při této příležitosti jistě utratí nějaké peníze v místních zábavních podnicích a restauracích. Jinak je ovšem vstup na oslavy zdarma.
15.11.-6.1. - slavnosti konce roku (Funchal)
březen - karneval (Funchal)
březen - regionální výstava rostliny anona (Faial)
březen - týden sv. Josefa (Arco de Sao Jorge)
duben - slavnosti citrónu (Santana)
květen - slavnosti květin (Funchal)
květen - slavnosti cibule (Canico)
květen - týden ochrany životního prostředí (Funchal)
červen - festival vážné hudby (Funchal)
červen - festival do Atlantico - ohňostroje (Funchal)
červen - slavnosti třešní (Jardim da Serra)
červen-červenec - jazzový festival (Funchal)
červenec - zemědělský trh (Porto Moniz)
červenec - regionální slavnost banánů (Madalena do Mar)
červenec - regionální festival 48 hodin tance (Santana)
srpen - rally madeirského vína (ostrov Madeira)
září - slavnosti burčáku - cider (Santo de Serra)
září - slavnosti vína a rolníků (Porto da Cruz)
září (5.-7.9.) - slavnosti vinobranní (Camara de Lobos)
září - slavnosti espady (Camara de Lobos)
11.-12.10. - setkání skupin (Riberia Brava)
listopad - slavnosti kaštanů (Curral das Freiras)
Během roku se na Madeiře pořádají 4 hlavní festivaly:
- únorový karneval, kdy funchalskými ulicemi prochází dlouhý průvod tanečníků za zvuků samby. Pokud nejste zmlsaní z Ria, nebo Tenerife, určitě vám vyrazí dech.
- dubnový květinový festival s alegorickými vozy zdobenými květinami. Při této příležitosti se pořádá také dětský průvod, ze kterého každé dítě přinese květinu do otvorů ve "Zdi nadějí". Také se koná výstava vítězných aranžmá květin.
- zářijové festivaly vína s ochutnávkami přímo z tradičních vaků z kozí kůže, ve kterých se dříve víno převáželo a skladovalo.
- Silvestr jako okázalá oslava konce roku. Hodinu před půlnocí se v domech i na lodích rozsvítí všechna světla a otevřou všechny dveře a okna. Po půlnoci se koná velkolepý ohňostroj.
Z náboženských svátků je nejvýznamnější slavnost Nanebevzetí Panny Marie v Monte. Často po kolenou sem přicházejí poutníci, aby políbili obraz ochránkyně ostrova. Nezřídka přicházejí prosit lidé o uzdravení.
1.1. Nový rok
25.4. Den osvobození
1.5. Den práce
10.6. Den Portugalska
1.7. Den Madeiry
15.8. Nanebevzetí Panny Marie
5.10. Den republiky
1.11. Den Všech svatých
1.12. Den nezávislosti
8.12. Svátek Panny Marie
25.-26.12. Vánoční svátky
pohyblivé svátky Velikonoce
Na Madeiře je nejrozšířenější římsko-katolické vyznání. Náboženské rituály a svátky bývají často státními svátky. Krom toho je svátkem neděle, kdy se také pořádají mše.
Protože je Portugalsko a tedy i Madeira již nějakou dobu součástí Evropské unie, platí se tu jednoduše v Eurech. Setkáte se s mincemi v hodnotě 1 a 2 EUR a drobnými centy, jako i s bankovkami od 5 do 500 EUR.
Na Madeiře fungují směnárny, ale eura za české koruny dostanete pouze v centrální funchalské bance Portugália. Bankovní poplatek může být ovšem dost vysoký, proto se vyplatí používat bankomaty, které vám odečtou eura přímo z vašeho účtu při aktuálním kurzu. K tomu je samozřejmě zapotřebí použít kreditní, nebo debetní kartu např. Visa, MasterCard, nebo Plus. S těmito kartami lze platit i v obchodech s terminály, podobně jako u nás. V případě největší nouze lze jako směnárnu použít hotelovou recepci. Tady bývá ale kurz velmi nepříznivý.
Velvyslanectví ČR
Embaixada da Republica Checa,
Rua Pero de Alenquer 14
1400 Lisboa
telefon: 003511/301 04 87, 301 35 29
Konzulát Porto
Consulado Honorário da Republica Checa
Rua Senhora do Porto 930
4200 Porto
telefon: 003512/81 90 41
Portugalské velvyslanectví v ČR
nám. Kinských 7
150 00 Praha 5
telefon: 257 311 230-1
Kam lidské oko z pobřeží pohlédne, uzří nekonečný oceán. Jedinou výjimku tvoří na severovýchodě ostrov Porto Santo, který také vlastní jedinou velkou písčitou pláž v madeirském souostroví. Jezdí sem výletní loď, nebo létá malé letadlo.
Teplota vody se většinou pohybuje 4 °C pod teplotou vzduchu. Na koupáni je ideální teplota 18 - 24 °C. Stálost teploty vody způsobuje Golfský proud. Silné větry vanoucí od oceánu neúnavně ženou vysoké vlny a tříští je o skalnaté pobřeží. Vzhledem k vulkanickému původu ostrova je hned u pobřeží oceán hluboký několik kilometrů.
Díky vlnám a hloubce si na většině míst pozorování podmořského života při šnorchlování příliš neužijete. Jsou ale jiné možnosti, odhoďte šnorchl a vezměte si kyslíkovou bombu. U města Garajau je jedna z prvních podmořských rezervací v Evropě, ideální místo pro potápění s přístroji. Plave tu spousta pestrobarevných rybek a můžete prozkoumat vraky potopených lodí. Na ostrově je několik potápěčských škol. Jeden ponor vyjde na 25 -35 EUR, kurz pro začátečníky včetně pronájmu vybavení minimálně 250 EUR.
Na Madeiře je jen jedna odlehlá písčitá pláž ve vesnici Prainha, jinde jsou útesy, výjimečně oblázky. Na severozápadě v Porto Moniz je přírodní koupaliště v lávových jezírcích.
Pokud se toužíte koupat v oceánu, nepočítejte s poklidným relaxačním pohupováním na mořských vlnách. Jestliže plavčík vyvěsí bílou, častěji však žlutou vlajku, budete muset do vody sestoupit po schůdkách, nebo žebříku, který bývá při větších vlnách odstraňován. Potom vás čeká dobrodružné plavání v ne přespříliš teplé vodě a nakonec vylezete mokří do neutichajícího větru. Nechcete-li se podobným nepohodlím vystavovat, máte téměř v každém hotelu k dispozici pěkný vnitřní i vnější bazén, z něhož bývá na oceán a útesy famózní výhled.
Chcete-li v krátkém čase a na malé rozloze navštívit několik vzdálených zemí, jeďte na Madeiru. Madeira oplývá přenádhernou přírodou. Jde o skutečný fenomén. Na rozloze 57x22 km naleznete krajinu podobnou jižní Americe, Skotku, či Novému Zélandu.
Na pobřeží nalezneme přímořská městečka i dramatické útesy. Většina ostrova má potom reliéf vysokých hor sahajících do mraků a hlubokých údolí, jimiž protékají dravé říčky s vysokými třpytivými vodopády, podobně jako třeba v Brazílii. Ty se nakonec vlévají do Atlantického oceánu. Náhorní plošiny se jen málo liší od skotské vysočiny. Fialový vřes, mystická mlha a pokojně pasoucí se krávy a ovce. Pokud strmé kopce nejsou upraveny na terasovitá políčka, porůstá je les, tvořený vysokými letitými stromy. Na políčkách nejčastěji rostou banány nebo vinná réva.
Skutečnou raritou je vavřínový prales, který tvoří téměř 30% porostu Madeiry. Původně tento prales pokrýval podstatnou část Evropy, dnes už je ale dochován pouze na několika ostrovech.
Na Madeiře nečekejte žádná exotická zvířata. Fauna je zde poměrně běžná a relativně řídká. Jde přeci jen o ostrov. Kromě běžných mořských ptáků tu najdete ve velkém množství drobné ještěrky, vyhřívající se na kamenech i třeba zídkách hotelu. V městečkách pokojně pobíhají celkem hezcí a čistí psi, které prostě lidé krmí. Oproti tomu na Madeiře není příliš koček. Zemědělskými zvířaty jsou tradičně krávy a méně kozy a ovce. Madeira totiž neoplývá většími pastvinami.
Snad nejvíce specifickou je madeirská flóra. Madeira je známá jako ostrov orchidejí. Ty však naleznete spíše v botanické orchidejové zahradě a zřejmě na soukromých zahrádkách, nebo na nějakých tajných místech. Řezané květy i sazenice jsou totiž hojně prodávány v městské tržnici ve Funchalu květinářkami v tradičním madeirském kroji. Kromě orchidejí prodávají i další nádherné, vždy čerstvé květiny, které jsou k vidění rovněž ve volné přírodě. Je naprosto kouzelné vidět divoce kvést kaly a strelície.
Chcete-li květenu ostrova vidět perfektně udržovanou na menší ploše, doporučuji navštívit botanickou zahradu ve Funchalu. Tam je také k vidění velké množství krásných, pestrobarevných a ukřičených papoušků a pávů.
Další fotky z botanické zahrady.
Ostrov Madeira bývá nazývaný Perlou Atlantiku. Leží západně od Afriky, pouze 545 km od marockého pobřeží. Madeira už od dob portugalských a španělských námořních objevitelských výprav patří k Portugalsku. Paradoxně do něj má dál než do Afriky. Od Lisabonu Madeiru dělí téměř 978 km Atlantického oceánu.
Na známé Kanárské ostrovy, které patří ke Španělsku, je to jen 445 km.
Ostrov je ve své podstatě velmi malý. Od západu na východ je Madeira dlouhá pouze 57 km, ze severu na jih je to dokonce jen 22 km.
Svým různorodým, především horským terénem budí ovšem pocit daleko větší rozlehlosti. Silničky, kterými je ostrov spíše řídce protkán, neberou ve své klikatosti konce. Zdolat je bývá náročné. Usedlíci v odlehlých končinách mnohdy ani neopouštějí své vesnice.
Madeira je sice souostroví, ale kromě samotného ostrova Madeira je obydlený pouze ostrůvek Porto Santo. Na ten se pořádají fakultativní výlety výletní lodí. Je tam klid, suché podnebí, žádné vysoké hory a příjemné koupání. V patnáctém století se tu prý oženil Kolumbus s dcerou místního guvernéra.
Celé madeirské souostroví je staré několik miliónů let a vzniklo sopečným působením. To činí Madeiru pro nás tolik zajímavou. Přímo z hlubin nekonečného Atlantického oceánu se totiž vynořuje ve vysokých sopečných horách a vyvřelinových útesech, které mnohdy sahají až do mraků. Ty mraky jsou totiž nízko relativně nízko a některé hory jsou vyšší něž naše Sněžka. V kopcích pramenící potůčky spadají do údolí coby dravé říčky v překrásných vodopádech.
Typickým rysem pro Madeiru je emigrace a imigrace. Bylo tomu tak dříve a je to pořád stejné. Mladí lidé odjíždějí do Brazílie nebo jižní Afriky za prací a pokud zbohatnou, vracejí se a stavějí si ve Funchalu přepychové vily s kouzelným výhledem.
Přestože dnes jsou ostrované Portugalci, jde mimo jiné o potomky mořeplavců a obchodníků ze severní Evropy a ze severní Afriky. Na Madeiře žije přibližně 260 tis. stálých obyvatel a 120 tis. z nich žije v hlavním městě Funchal.
Lidé na Madeiře jsou Evropané se vším všudy. Akorát, že žijí uprostřed Atlantiku na překrásném ostrově plném květin a čisté přírody. Ostrov sám je ve stálém rozvoji a přímo z něj čiší bohatství. To může být pozůstatkem koloniálního období, včasným vstupem do EU, dobře finančně situovanou turistickou klientelou širokého rozsahu, ale také přílivem bohatých imigrantů, kteří si pro svůj vysněný život volí právě tento ostrov.
To vše vede k budování pohodlné a účelné infrastruktury, ať už v podobě silnic, nebo elektrického vedení. V soukromém sektoru najdeme vkusné rodinné domky, i honosné vily s krásnými zahradami. Podstatné investice jsou vlévány do turistického ruchu především v podobě početných komfortních hotelů, vyhlášených restaurací a turisticky vyhledávaných atrakcí typu kasína nebo golfu.
Asi pětina obyvatel se na ostrově živí zemědělstvím. Právě v této oblasti zaslouží Madeiřané možná největší obdiv. Vzhledem k reliéfu ostrova, zde lidé totiž svádí skutečný boj o zemědělskou půdu. Budují terasovitá políčka na příkrých úbočí hor, v pro nás nepředstavitelných terénech. Největší produkcí jsou zřejmě banány a vinná réva.
Banány jsou na Madeiře malé, zelené, slaďoučké a velmi chutné. Nesmějí se odtud však vyvážet do Evropy, protože nesplňují standardy EU (jsou tuším divně zahnuté).
Pro vinnou révu je na Madeiře ovšem využití dostatek. Nejen, že zde najdete chutná především červená vína, ale vyrábí se tu speciální alkoholizované madeirské víno, které se nemálo podobá portskému.
Kolem vzniku Madeiry kolují neuvěřitelné legendy, že je snad pozůstatkem pevniny, která spojovala Evropu a Ameriku. Druhá legenda vypráví o Madeiře coby o bájné Atlantidě, kterou zmiňoval už Platón. Neméně zajímavou je však realita. Madeira je sopečného původu a je stará pouze několik miliónů let.
Dějiny Madeiry začínají roku 1418. Zatímco u nás lidé truchlili nad upálením Jana Husa, Portugalci podnikali zámořské výpravy. Madeirské souostroví objevil v tomto roce Joao Goncales Zarco, jež se plavil ve službách portugalského prince Jindřicha Mořeplavce. Zarco zřejmě věděl, kam míří, protože na Kanárských ostrovech už dobrých 100 let probíhal čilý obchod. Možné ale je, že Zarco měl původně namířeno do Guineje, ale musel v bouři přistát na pláži Porto Santo. O rok později vyjel znovu Zarco do těchto končin, aby prozkoumal větší ostrov a nazval ho Ilha da Madeira tj. Ostrov dřeva. Král jej za to jmenoval guvernérem.
Ve dvacátých letech 15. století přijíždějí první přistěhovalci. Nenacházejí žádné místní obyvatelstvo ani pozůstatky civilizace, je zde však množství dřeva a pitné vody. Přistěhovalci kácí a vypalují husté lesy, aby získali místo na první políčka. Popel činí půdu úrodnou a zemědělství se zde opravdu daří. Byla dovezena vinná réva z Kréty a cukrová třtina z Itálie. Cukr se pak vyvážel do Británie a Flander. Noví obyvatelé v příkrých svazích pracně vybudovali systém terasovitých políček, která zavlažovali pomocí kanálů zvaných levadas. Tato úzká korýtka vedla průzračnou vodu z horských pramenů a vodopádů a byla budována Africkými otroky.
Roku 1478, tedy 60 let po objevení Madeiry, sem zavítal i Kryštof Kolumbus s cílem nakoupit cukrovou třtinu. Po obchodním neúspěchu se na ostrov vrátil o šest let později, kdy už byl zkušeným obchodníkem. Nebyly to ale peníze, co sem Kolumba přilákaly zpět. Hlavním důvodem jeho návratu byla svatba s dcerou prvního guvernéra ostrova Porto Santo, Donnou Filipou Moniz. Ta mu po nějaké době porodila syna. Po Kolumbově objevení Ameriky 1492 se Madeira stala důležitou zastávkou na trase mezi novým a starým světem.
V roce 1566 vtrhli na ostrov piráti o síle 11 lodí pod vedením Bertranda de Montluc. Během 16 dní zabili 300 ostrovanů, zničili úrodu cukru, zpustošili ostrov a zase odtáhli.
Když se roku 1580 španělský král Filip II. prohlásil za portugalského krále, získal Madeiru do španělského područí na 60 let. Madeira dále nemohla konkurovat Brazílii v produkci cukru a zaměřila se více na vinnou révu.
Z části také Madeira patřila Británii. Roku 1662 se anglický král Karel II.oženil s portugalskou princeznou Kateřinou de Bragancy. Madeirské víno bylo jediné, které se smělo vyvážet do Britských držav na západní polokouli. Všechna ostatní vína musela putovat do Ameriky pouze přes britské přístavy. Britové se začali usídlovat na ostrově, protože měli výhodná obchodní práva. Obchod s vínem jen kvetl.
Počátkem 19. století připluly na Madeiru britské vojenské jednotky, aby ji chránily před francouzskou invazí. Ve druhé polovině 19. století postihla Madeiru plíseň vinné révy, cholera, révokaz, a zničena byla část úrody brambor a cukrové třtiny. Během první světové války byl funchalský přístav ostřelován německou ponorkou.
Už v polovině 19. století se na Madeiře začal rozrůstat cestovní ruch. Za sluncem sem přijížděli bohatí Britové a aristokraté z jiných zemí. Po první světové válce se sem přistěhoval poslední rakousko-uherský císař Karel I. V letech 1932 - 1974 vládl diktátor Dr. António Salazar. Po tzv. portugalské karafiátové revoluci získala Madeira autonomii, právo určovat si daně a mít zástupce v portugalské vládě.
Tři roky před naší sametovou revolucí, tedy už v roce 1986 se Portugalsko připojilo k Evropskému hospodářskému společenství, dnešní Evropské unii, a získalo značné finanční prostředky hlavně na infrastrukturu a zpracování ryb.
Na Madeiru se nejlépe jezdí s cestovkou. My jsme poprvé zvolili Snail Travel a musíme především pochválit jejich delegátku, která na ostrově již několik let žije. Je milá, reprezentativní, mluví skvěle portugalsky, perfektně se vyzná na ostrově i mezi obyvateli a se vším vám vyjde vstříc.
Díky tomu, že Portugalsko i Česká republika jsou členy EU, stačí vám pro vstup do letadla pouze platný cestovní pas nebo platný občanský průkaz a letenka na vaše jméno. Na území Portugalska, tedy i Madeiry, lze pobývat bez víza.
Z Čech se přímo na Madeiru dostanete jen stěží. Buď budete muset zvolit nějaké německé cestovky, kterých je docela dost a bývají i levnější, nebo poletíte z Čech do Lisabonu, případně do Porta a potom teprve na Madeiru. Máte-li zájezd zaplacený dostatečně dopředu, bude vám let z lisabonského letiště navazovat.
My v roce 2006 vsadili na Last minute. Sice jsme nakonec měli pokoj podle svého přání, ale nikoli za nižší cenu (ba naopak) a letět jsme museli jiným spojem než ostatní turisté. To jsme nakonec uvítali, protože díky časové proluce, která nám v Lisabonu vznikla, jsme měli možnost zajet se podívat do města.
V Lisabonu v informacích nám byl doporučen nejbližší cíl Oceanárium, park na pobřeží a památník Vasco de Gamy. Dá se tam dostat autobusem za necelá 2 EUR a cesta zabere asi 25 min.
Lisabonské Oceanárium je přenádherné. Je tvořeno bočními místnostmi, které jsou stylizované do podmořských jeskyní a najdete zde i velmi vzácné dravé, či hlubokomořské ryby, veliké korály i barevné sasanky. V jiné místnosti uvidíte kolonii tučňáků a mořské ptáky. Jinde zase roztomilý a hravý párek mořských vyder. Nejúžasnější je ale obrovské akvárium situované uprostřed celého komplexu. Dá se celé obejít a pohlíží se do něj ze dvou pater. Není ničím neobvyklým, že stojíte přímo na dosah od živého žraloka, kterých je tu hned několik. Máte také příležitost nechat téměř nad sebou plachtit nádherné rejnoky, které skutečně vypadají, jako kdyby létaly. Ve velkých hejnech tu plavou tuňáci a množství drobnějších ryb. Opravdu to tu žije. Když chvíli počkáte, určitě k vám připlave takzvaná sluneční ryba, která vypadá jako z Barona Prášila a kterou rozhodně musel někdo zkonstruovat. Za studentskou vstupenku zaplatíte 8,50 EUR, ale rozhodně to stojí za to.
Pobřežní park je hned vedle a je plný palem, keřů a květin. Památník Vasco de Gamy je moderní železná konstrukce ve tvaru plachty lodi. Slouží jako rozhledna na pobřeží a uvnitř je patrně nějaká restaurace.
Madeira má vystavěné moderní mezinárodní letiště Santa Catarina ve městě Santa Cruz. Je vzdáleno 22 km od Funchalu. Od roku 2000 dochází k rozšíření letiště, aby zde mohly přistávat přímé linky z USA. Do té doby tu bývala jedna z nejkratších přistávacích drah v Evropě. Nyní je letiště skutečně unikátní stavbou. Kvůli hornatému povrchu, který vystupuje přímo z moře, na Madeiře není dostatečně velká přirozeně rovná plocha. Proto je letiště z velké části vystavěno na pilířích, pod kterými ještě vede dálnice. Projíždět tudy v malém autíčku s pocitem že nad vámi přistává letadlo, je zajímavý pocit. Na ostrově Porto Santo je také nové letiště, na které létají přímé portugalské linky z Lisabonu a Porta. Let z Lisabonu na Madeiru trvá 1,5 hod. a provozují jej portugalské aerolinky TAP.
Z letiště se do hotelu dá dostat taxíkem, autobusem, nebo si rovnou můžete půjčit auto v jedné z mnoha půjčoven, které jsou po celém ostrově, tedy i na letišti. Pokud přiletíte na Madeiru s cestovkou, určitě vám dopravu z letiště zajistí agentura. Jinak vás cesta do centra Funchalu vyjde autobusem na 2 EUR, nebo taxíkem na 16 - 24 EUR.
Na Madeiře lze nalézt dva základní typy ubytování. Jde o hotely na pobřeží a o hotely v horách. První jmenované bývají dražší, komfortnější a mívají překrásné výhledy na moře. U těch druhých je to naopak, ale ty zase bývají blízko zavlažovacích kanálů levadas, kudy vedou turistické stezky a mívají nádherné výhledy na hory a údolí ostrovního středozemí.
Hotely jsou ceněny standardním hvězdičkovým ohodnocením a bývají vcelku nadstandardní, někdy až okázalé. Je to dáno tím, že jsou připraveny na bohaté vesměs starší britské náročné turisty, kteří chtějí své pohodlí, klid a prvotřídní služby. To ale neznamená, že si to nemůžeme dopřát i my, kteří jsme vyrostli ve stanu u špinavého rybníku.
Výše jmenované věci v hotelu naleznete. Obsluha je usměvavá, zdvořilá a decentně úslužná. Recepce je s pokojem spojena telefonem a je v provozu 24 hodin denně. Můžete si u ní např. objednat buzení, nebo nechat zavolat taxi.
Pokoje jsou vybaveny daným počtem velkých pohodlných lůžek, většinou plně vybaveným kuchyňským koutem a mramorovou koupelnou s toaletou, ručníky, základními hygienickými potřebami a často i fénem.
Mívají také terasu a ta, je-li hotel dobře situovaný a připlatíte-li si výhled na moře, je vystavěna přímo nad útesy, které omývá Atlantický oceán. Podle polohy hotelu vaše okna povedou nejspíš na jihovýchod, či jihozápad.
Pokoje jsou uklízeny každý den. Nepřejete-li si být uklízečkou rušeni, stačí z venku na dveře pověsit lísteček s nápisem nerušit, který běžně visí z vnitřní strany dveří.
Elektrické zásuvky jsou tu úplně stejné jako u nás s napětím 220 voltů. Mimochodem Madeira využívá především čistou energii. Na ostrově jsou k vidění vodní i větrné elektrárny.
Na konci našeho pobytu jsme byli požádáni o vyplnění dotazníku spokojenosti s hotelem a jeho službami. Po dlouhém přemýšlení jsme našli jen dvě malé chyby pokoje. V koupelně bylo nedostatečně osvětlené zrcadlo, u něhož je nutné vidět na líčení a holení. Manželské postele byla dvě lůžka sesunutá k sobě, která se po hladké podlaze snadno posouvala. S ohledem na malou důležitost těchto dvou věcí si dokážete představit, jak jsme byli s hotelem spokojeni.
Většinou nenajdete na Madeiře hotel, který by vám nenabízel alespoň snídani. Jídla jsou podávána v přesně určeném časovém rozmezí přibližně 3 hodin. Po tomto časovém limitu postupně číšníci jídlo odnesou.
Většina jídel je podávána rautovým způsobem a průběžně doplňována číšníky. Nikdo vás neomezuje ani nekontroluje, kolik jakého jídla sníte. Podávaná strava je většinou velmi chutná a skutečně si můžete vybrat to, co máte rádi. Jde více méně o jídlo, na které jsme zvyklí.
Jsou tu pro vás připraveny nealkoholické nápoje. Alkoholické si buď můžete přiobjednat u číšníka, nebo vám náležejí, protože jste si zaplatili all inclusive.
Narozdíl třeba od arabských zemí se na Madeiře dá velmi dobře stravovat mimo hotel v restauracích nebo samostatně a alkohol nakoupit v supermarketu, takže není nutné si all inclusive připlácet.
Téměř všechny hotely mají vlastní bazén, nebo se o nějaký dělí s jiným hotelem, takže máte vždy možnost na bezplatné koupání ve sladké vodě. U ní můžete relaxovat na lehátkách uvnitř i venku a opalovat se na soukromých terasovitých plážičkách, které patří k hotelu.
Bazény bývají vnitřní i vnější, často u sebe mívají vířivku (jacuzzi), saunu a tureckou saunu, což je klasická pára.
Někdy je součástí tohoto relaxačního areálu fitko, kde se můžete účastnit aerobiku, nebo jiného cvičení. Tento soukromý areál bývá hotelovým hostům k dispozici od 7:00 do 22:00. Chcete-li mít více soukromí, stačí si jen vyčíhnout hodinu, kdy sem nechodí tolik lidí (např. brzy ráno, v době oběda, pozdě večer). Během noci se vše čistí.
Tehdy můžete využít hotelové společenské prostory, kde bývá večerní program ať už s nějakým folklórním vystoupením, nebo jen s hudbou a tancem.
Pro klidnější zábavu, můžete vyhledat hotelovou hernu, kde si lze pronajmout kulečníkový stůl, nebo společenské hry typu šachy, karty atd. V obou případech můžete zakoupit nápoje podávané hotelovým barem.
Rozhodnete-li se, že jste spokojeni se službami, dává se obsluze 0,50 EUR za jednu službu, jedno uklizení, jedno odnesené zavazadlo.
Kdybyste se rozhodli jet na Madeiru se stanem, najdete jedno tábořiště v Porto Moniz a druhé na ostrově Porto Santo ve vesnici Vila Baleira.
Jestliže byste na vaší dovolené potřebovali lékařskou pomoc, má Madeira výhodu. Již několik let tu v klinice Santa Luzia totiž pracuje MUDr. Jan Vojtík tel. 291 200 000. Je samozřejmě nutné mít platné pojištění.
Lékárny jsou označeny zeleným křížem, stejně jako u nás a bývají otevřeny od 9:00 do 19:00 s hodinovou polední pauzou od 13:00.
Oproti některým jižním nebo arabským zemím, můžeme skutečně portugalské, potažmo madeirské, pohostinství doporučit. Ohledně hygieny zde samozřejmě platí pravidla EU, takže se nemusíte bát někde něco sníst kvůli střevním potížím. Pokud se rozhodnete stravovat ve vašem hotelu, budete si vybírat ze stravy kontinentálního typu, podávané v podobě švédských stolů.
Milí číšníci vás do určité míry obslouží. Aby vám udělali radost, zjistí si hned první den na recepci odkud pocházíte a u každého jídla vás budou zdravit vaší řečí. Pokud to uznáte za vhodné, můžete je odměnit spropitným kolem 1 EUR, nebo si pochvalu nechat na konec vašeho pobytu a dát svému číšníkovi trochu vyšší částku.
V obchodech najdete v podstatě obvyklý evropský sortiment. Přestože se budete muset chviličku orientovat ve výrobních značkách a možná se budete snažit přepočítávat eura na české koruny. Tehdy patrně zjistíte, že je tu jídlo, podobně jako v ostatních vyspělejších evropských zemích, o něco málo dražší než v ČR. Když ale člověk vybírá, jistě najde potraviny, které si může dovolit.
V obchodech můžete samozřejmě nakupovat i balenou vodu. Není to ovšem bezpodmínečně nutné, protože voda tekoucí z kohoutků je pitná a nezávadná. I když se vám možná stane, že může být malinko slaná, jestliže jste hodně blízko u moře. My jsme z ní ovšem pohodlně vařili bez jakéhokoli rizika. Nehrozí vám tedy jako v některých zemích, že jen vyčištění zubů vodou z kohoutku vás může stát několik dní vaší dovolené strávené na toaletě a v posteli.
Většina obchodů ale i lékárny mají otevřeno od 9:00 do 19:00 s hodinovou polední přestávkou od 13:00. Supermarkety a obchodní centra bývají otevřené déle. Nejčastější značka supermarketů je Pingo doce a Modelo.
Rychlá občerstvení typu Mc Donnald's, nebo Pizza hut najdete ve Funchalu především v centru a kolem přístavu. Tato jídla mají standardní kvalitu i kvantitu a pořídíte je vcelku lacino. Např. Cheesseburger vás vyjde na 1 EUR, podobně jako u nás.
Ve Funchalu, městech i městečkách najdete řadu restaurací, z nichž si můžete vybrat podle svého vkusu. Ať už hledáte příjemnou venkovní tavernu v přístavu, kavárnu na odpolední posezení u kávy, nebo komfortní restauraci s hudbou, přijdete si na své.
Především typické madeirské restaurace s místní stravou i obsluhou najdete v postranních uličkách. Obědy se podávají od 12 - 15 a večeře od 19 - 22 hodin, ale ve Funchalu jsou i restaurace, kde vám nabídnou jídlo po celý den. Porce jídla v restauracích bývají příjemně vydatné.
Kromě madeirských specialit, můžete ochutnat i speciality portugalské. Úvodem je nejčastěji podáván nekvašený chléb s česnekem a bývá mírně opečený, teplý a dobrý. Zažene největší hlad a aromatický česnek rozbouří chutě. Výtečná je coby předkrm parmská šunka kombinovaná s velkou porcí žlutého melounu. Samotnou by mě asi nenapadlo si to dát, ale mohu jen doporučit. Někdy vám je donesen česnekový chleba jako předkrm automaticky. Bude stát 0,20 -1,50 EUR. Pokud se jej nedotknete, neměl by vám být účtován. Není to však pravidlo.
Zdejší polévky jsou spíše husté, nejčastěji to bývá rajčatová s čerstvou cibulí a vejcem, zeleninová s brambory, zelím a kapustou a poslední bývá česnečka s chlebem.
Madeirský jídelníček, coby jídelníček ostrovní země, je samozřejmě bohatý na mořské plody a ryby. Chcete-li trošku ušetřit, objednávejte si krevety, mořské hlemýždě a kuželnatky připravované neloupané. Je ovšem jisté, že to chce trochu zručnosti a trpělivosti.
Jednou z obvyklých pochoutkových ryb je mečoun a jako předkrm se podává uzená varianta. Jde o portugalskou specialitu. Malinko se podobá uzenému lososovi, ale maso není tak sladké a o něco tužší.
Nejběžnější madeirskou rybou, kterou najdeme na celém ostrově, je espada. Vypadá poněkud nevábně, je černá úhořovitá s dlouhými, ostrými zuby a vyvalenýma očima, přesto má však jemné bílé maso. Někde ji můžete dostat vařenou, ale většinou se peče překvapivě s banány, kterých je na ostrově opravdu požehnaně.
Velmi obvyklé a tradičně chutné jsou tuňákové steaky v omáčce z madeirského vína. Dále v jídelníčku najdete spoustu jiných ryb, chobotnice a olihně, které se vaří nebo grilují.
Maso Madeiřané upravují opravdu výtečně. S omáčkami je podáváno hovězí, kladené na olivovou větvičku.
Portugalskou specialitou je volský jazyk na omáčce z madeirského vína.
Ve většině restaurací si můžete dát maso připravované na rožni nad ohněm. Celý rožeň číšník přinese k vašemu stolu a odkrajuje chutné slaboučké plátky. I to nejobyčejnější maso má takto upravené ojedinělou chuť, protože je pod ním topeno vavřínovým dřívím, které masu dodá charakteristickou vůni. Na stejném dřevě i rožni se také griluje celý plod ananasu, který je servírován po mase.
Nezvyklou, ale chutnou tradiční přílohou jsou smažené kostičky z kukuřičné mouky, které svou konzistencí trochu připomínají krokety.
Pokud vám v žaludku zbývá ještě nějaké místo, můžete vybírat z dezertů. Ty jsou nejčastěji z karamelu, zmrzliny a ovoce, které se často upravuje flambováním. Kupodivu je nabídka exotického ovoce na ostrově široká jak v restauracích, tak i na tržištích.
Ceny jídla v restauracích nejsou nijak astronomické. Tři chody pořídíte v ceně 12,50 - 25 EUR bez nápojů.
Přestože je část ostrova tvořena vinicemi, z nichž pochází skvělá vinná réva, jsou všechna stolní vína portugalská. Výjimkou je jediné madeirské víno Atlantis Rose. Portugalská vína jsou většinou velmi chutná a kvalitní. Můžete vybírat z bílých a červených vín.
My jsme to udělali tak, že jsme si nechali doporučit oblíbené značky naší delegátky, ty jsme nakoupili v supermarketu, ochutnali, zhodnotili a podle toho jsme pak objednávali v restauracích. Naším nejoblíbenějším a cenově dobře dostupným se stalo červené Monte Velho. Přivezli jsem ho domů několik lahví.
Úroda zdejších vinic se spotřebovává na tzv. madeiru, která se spolu se známějším portským pije jako dezertní víno. Před jídlem se podává suchý aperitiv, aby se navnadil žaludek. Po jídle je servírován sladší digestiv na podporu trávení a povzbuzení Krebsova cyklu.
Historie madeiry
Když se v 15. století osídloval ostrov, kázal princ Jindřich vysadit původně krétskou vinnou révu, jejíž produkt se později začal vyvážet a proslavil se. V 17. století získal ostrov díky anglickému králi Karlu II. monopol na vývoz do Ameriky. Madeirské víno původně alkoholizované nebylo.
Až později se do něj začala přidávat pálenka z hroznů, která měla udržet kvalitu vína na dlouhých námořních výpravách. Během 18. století se s překvapením zjistilo, že doprava alkoholizovaného vína na dlouhé tratě ve skutečnosti prodlužuje jeho trvanlivost a nádherně prohlubuje jeho chuť.
Výrobci se přesvědčili, že důvodem této podivnosti je tropické vedro. Koncem století tedy už zaoceánské lodě poněkud podivínsky nakládali sudy se zrajícím vínem jako zátěž, jezdili s ním tam a zpět a po cestě víno v tropickém vedru "uvařili" co nejvíce.
Výroba madeiry
Časem bylo takovéto vození přeci jen nepraktické, takže se Madeiřané snažili tropické podmínky pro dozrání vína vytvořit přímo na ostrově. Stejné vedro jako v podpalubí dřevěné lodi bylo na nevětraných půdách zdejších domů.
Individuální půdičky ještě později nahradily zvláštní budovy, vytápěné ústředním topením, které se používají dodnes. Každý soudek s budoucí vzácnou tekutinou je půl roku skladován v teplotě 35 stupňů Celsia. Každé jiné víno by se při takovém zacházení zkazilo.
Madeira naopak zahřátím získá téměř neomezenou trvanlivost. Můžete láhev madeiry uchovávat ve svém baru otevřenou i několik měsíců a její chuť se vůbec nezmění. To by se u žádného jiného vína, včetně portského, nepodařilo.
Z naší zkušenosti můžeme ale říct, že to chce hodně odříkání, aby vám otevřená madeira vydržela doma plná tak dlouho. Ovšem vína v madeirkém archivu jsou za mříží a ten, kdo k nim má klíče ví, že i ta ze začátku 19. století jsou ve vynikajícím stavu.
Obliba madeiry
Madeirské víno je oblíbené a proslavené. Když si hrabě Calrence vybíral způsob popravy, chtěl být utopen v sudu s madeirou.
Winston Churchill, který na ostrově často rád pobýval si jednou při objednání archivní madeiry z roku 1792 přehodil servitek přes ruku a sám obsloužil své hosty.
V USA okouzlilo toto víno nejednoho prezidenta.
Druhy madeiry
Madeira je vyráběna ve čtyřech druzích podle sladkosti respektive suchosti. Nejsušší Sercial se vyrábí z bílé révy rostoucí asi v 900 m.n.m. Druhé polosuché víno zlatožluté barvy se pěstuje asi v 500 m.n.m. a jmenuje se Verdelho. Třetí druh vína chutná po ořechách, je polosladké, podobá se portskému, pěstuje se v 400 m.n.m. a jmenuje se Bual. Nejsladší a nejslavnější Malvasia se podobá medu, pěstuje se na skalnatém pobřeží a pije se jako digestiv.
Všechna vína kromě archivních se mísí z vín několika sezón. Na vinětě se coby ročník vína uvádí to nejmladší. Běžně se prodávají vína tři, pět a deset let stará. Jejich cena je právě dána stářím většinou 15 - 20 EUR.
Archivní vína jsou pouze z jediné sklizně jedné sezóny. Ve velikých dubových sudech tráví minimálně 20 let, čím déle tím samozřejmě lépe. Před prodejem leží toto víno ještě dva roky v lahvích. Cena archivní madeiry je od 35 - 450 EUR.
Dalšími tradičními nápoji je pálenka z cukrové třtiny s citrónem, pálenka z třešní, nebo z maracujy. Místní pivo je Coral a prý stojí za ochutnání.
Pokud sobě a svým blízkým chcete z dovolené přivézt něco pěkného, budete mít na Madeiře z čeho vybírat. Najdete tu totiž několik charakteristických druhů rukodělných výrobků, jež jsou skutečně vyráběny tradičními výrobními postupy. Mezi ně patří precizní jemné krajky a výšivky, kvalitní proutěné zboží, nádherné květiny a výborná portugalská a především madeirská vína. Protože vše je velmi kvalitní, počítejte, že ceny budou malinko nadstandardní, ale za tu radost to stojí.
Jen výjimečně uvidíte, jak se výšivky krajky vyrábějí, protože se této práci většinou věnují ženy doma a například nákladně zdobený ubrus může zabrat i dva roky.
V prodeji tu najdete výšivkou a krajkou zdobené ubrusy a prostírání, ale i třeba nákladné šaty. To, že je výrobek skutečně ruční originál, zjistíte podle olověné pečeti s písmenem M. Menší prostírání stojí přes 10 EUR.
Po celém ostrově se dají nakoupit proutěné výrobky vysoké kvality. Nám bylo doporučeno, abychom tak učinili v městečku Camacha, kde je opravdu velký specializovaný obchod a kde můžete vidět řemeslnici přímo při práci. Lze tam najít misky, košíky, dekorační výrobky, židle, ale i třeba zrcadla v proutěných rámech, nebo proutěné sochy zvířat.
Ceny jsou také vcelku příznivé, zcela podle velikosti a pracnosti výrobku zaplatíte od 2,5 do 160 EUR. Možná budete muset ale slevit z vašeho výběru. Do letadla vás totiž s houpacím křeslem, nebo proutěným tygrem v životní velikosti jen tak určitě nepustí. Jestli si ale tygra nechcete odříct, prodejny jsou schopny vám vybrané zboží poslat poštou na vaši adresu domů.
Až se vrátíte do Čech, mohlo by se vám zastesknout po barevných nádherných květinách rostoucích na Madeiře. Tomu se můžete alespoň částečně bránit a nakoupit květiny s sebou domů. Ve Funchalu je množství obchůdků a stánků, ale nám se vyplatilo nakupovat v městské tržnici.
Městská tržnice
Je to dvoupatrová zděná budova, kde ve spodním patře je rybí, nahoře potom zeleninový-ovocný a květinový trh. Mercado dos Lavradores čili tržiště pracujících je otevřeno od pondělí do soboty od brzkého rána do pozdního odpoledne, nebo do doprodání zboží. V pátek a sobotu se sem navíc sjíždějí rybáři, zemědělci a obchodníci z celého ostrova. Každý den sem květinářky v tradičních krojích přinášejí množství překrásných čerstvých květin.
Tradiční kroje
Kroje nosí květinářky, protože jim to nařizuje zákon. Jde oděv pestrý podobně, jako květiny, které květinářky prodávají. Ženy nosí sukně s červenými a žlutými pruhy, červenou kamizolu a kapuci.
Muži nosívají hlavně při představení folklorních tanců bílé košile a kalhoty s červenými šerpami okolo pasu. Ženy i muži nosí čepičky se střapečky. Boty mají z volské a kozí kůže, ženy navíc nosí kolem kotníků červený pásek.
Květinový trh
Už samotný vzhled a vůně vzácných květin je zážitek. Máte možnost vybírat od několika prodavaček podle kvality a ceny. Nebojte se nejdříve si tržiště projít a poté teprve nakupovat. Mezi nejtypičtější a nejžádanější prodávané květiny patří bezesporu orchideje, strelítzie a kaly. Většinou vás vyjde jedna květina na 4 - 7 EUR.
Pro pohodlný převoz letadlem si nákup můžete nechat zabalit do krabice a dát ho v letadle do zavazadlového prostoru. Za zabalení ovšem také něco zaplatíte, takže my květiny vezli jako velkou kytici letadlem coby příruční zavazadlo. Šlo to docela dobře a navíc jsme měli jistotu, že kytičky v zavazadlovém prostoru nezmrznou.
Po převozu nám orchideje i kaly vydržely opravdu dlouho, dá se říci několik týdnů. Na tržnici můžete nakoupit také semena a sazenice. Zkusili jsme zasadit semena strelítzií (8 za 1,20 EUR), ale neměli jsme úspěch. Oproti tomu jsme koupili levně sazenice kaly (3 za 3 EUR), ve které jsme ani nedoufali, a jim se daří perfektně. O něco dražší byly sazenice orchidejí (1 za 5 EUR). Ty jsme na druhý pokus zasadily do palmové drtě a písku a vyrostlo nám jich 60 %.
Jedním z nejnakupovanějších druhů zboží je bezesporu madeirské a portugalské víno. K nákupu i ochutnávce můžeme z vlastní zkušenosti doporučit obchod na hlavní třídě ve Funchalu The Old Blandy Wine Shop. Jde o nejstarší stáčírnu na Madeiře a vlastní ji rodina Blandyů.
Kromě klasické dobře zásobené vinotéky tu totiž najdete něco jako muzeum vína. Můžete navštívit archiv vín z celého 20 století, vydat se na prohlídku sklepů, kde už se sice víno nevyrábí, ale stále mají své kouzlo.
V zadních prostorách za dvorem najdete příjemné posezení u dřevěných stolů, kde si můžete vychutnat degustaci madeiry. Tří a pětileté vzorky vám podle vašeho výběru nalijí zadarmo, starší ochutnávku už si musíte zaplatit.
Když jsme si vychutnávali svou degustaci zdarma, říkala nějaká cizí průvodkyně svým svěřencům: "a neodcházejte odtud, dokud neochutnáte všechny". Zařídili jsme se podle toho také.
Prodavači tu moc dobře vědí, že se jim taková nabídka vyplatí, protože jen málo návštěvníků odejde s tím, že by si nekoupilo alespoň dvě lahvinky. Prodejní cena madeiry je kolem 10 EUR za tříletou, do 20 EUR za pětiletou.
Pokud chcete vybírat z jiných alkoholických nápojů, nabízí se vám pálenka z cukrové třtiny, třešní, nebo maracujy. Tradiční sladkost, kterou na Madeiře můžete koupit, je madeirský medový koláč. Vlastně není z medu, ale melasy. Je hutný a podobá se perníku, ale vydrží až rok.
V horách se prodávají ponča a svetry z pravé ovčí vlny dovážené z Portugalska. Také tu bývají k vidění výrobky obuvníků, kteří nabízejí krojové boty z pravé kozí kůže. Další sortiment tvoří portugalská keramika.
Protože Madeira je nejčastěji cílem spíše pro starší britské turisty, dokážete si představit, co ze sportovních aktivit ostrov poskytuje. Vzhledem k nedostatku rovného terénu tu nejsou nikterak velká sportoviště.
Zapotit se dá především při pěší turistice na stezkách vedoucích podél zavlažovacích kanálů levadas. Těch je po celém ostrově 2150 km. Vzhledem k různé náročnosti se může na stezky vydat kdokoli nezávisle na věku, či kondici. Zachce-li se vám náročnějšího výstupu, můžete se vydat s průvodcem, nebo i sami do hor.
Madeira se přes své nerovnostní podmínky pyšní jedním z nejkrásnějších golfových hřišť Evropy. Další golfové areály na Madeiře také nejsou k zahození. Jsou v krásné přírodě s neuvěřitelnými výhledy a mají dohromady 45 jamek.
Na jaře se tu pořádá šampionát. Kromě léta tu nebývá moc pěkné počasí a často prší, ale pokud máte rádi golf a chcete do něj investovat, jistě to za ten zážitek stojí. Za celé hřiště zaplatíte 91,50 EUR.
Chcete-li si zahrát tenis nebo squash, nechte si doporučit kurt od obsluhy informačního centra ve Funchalu.
Také se po Madeiře můžete svézt na koních, ceny mohou být podobné jako u nás tj. 7,50 - 15 EUR/hod, nebo o něco vyšší.
O koupání a potápění se dočtete v tématu oceán. V turistické zóně Funchalu je také aquapark, ale neočekávejte nic velkého.
Vášnivý rybáři si mohou zajet na hlubinný rybolov ideálně od června do září. Rybaření vyjde na 125 EUR/den.
Protože Madeiřané mají rádi fotbal, máte možnost shlédnout nějaký zápas na stadionu ve Funchalu.
Z Monte do Funchalu se můžete svézt unikátním silničním tobogánem v proutěných vozíkách, které řídí poháněči, ale popravdě je moc pohánět nemusí, spíše brzdit. Jízda stojí 9 EUR na osobu.
Mezi největší zážitky určitě patří festivaly, kterých je během roku opravdu požehnaně.
Po večerech můžete navštěvovat kasina, taneční bary, koncerty vážné hudby, kabarety a samozřejmě restaurace.
Cestování a doprava po ostrově Madeira
Existují tři základní způsoby, jak cestovat po ostrově Madeira. Autobus, taxi, auto z půjčovny.
Autobus je nejlevnější varianta, nejezdí ovšem všude. Dovezou vás do větších madeirských měst, jsou čisté, spolehlivé a jezdí načas. Meziměstské autobusy jsou nejčatěji bílo vínové a stojí pár euro podle vzdálenosti. Podstatná část jejich stání je ve Funchalu u začátku lanovky, ale některé jezdí z jiných zastávek, které jsou rozmístěny podél hlavní silnice na nábřeží.
Autobusy MHD jezdí pouze ve Funchalu, jsou vždy žluté, nebo oranžové a mívají i turistickou variantu, kde se dá sedět ve druhém patře na střeše. Zastávek je hodně, jsou označeny nápisem paragem a u většiny z nich se dají koupit jízdenky. Ty vám také prodá na požádání řidič autobusu, kterému stačí říct, kam jedete. Tady bývá ale jízdenka dražší. Jednosměrný lístek vás vyjde na 1,30 EUR.
Funchal je rozdělen do tří zón, tří soustředných polokruhů. První je kolem přístavu a centra města, poslední sahá k hoře Monte. Čím vzdálenější zóna, tím dražší lístek. Ceny zpátečních lístků jsou 1,07 EUR - 1. zóna Lido, 1,47 EUR - 2. zóna Botanická a Orchidejová zahrada, 1,90 EUR - Monte, Palheiro Fereiro, Praia Formosa. Jízdenky nejsou omezeny časem ani trasou, pouze zónou.
Dá se koupit i jednotýdenní turistická permanentka, která se vyplatí především, pokud ve Funchalu bydlíte. Stojí 14,96 EUR a při její koupi je nutné předložit pas.
Pokud chcete, aby vám autobus zastavil, musíte na něj mávnout. Nastupuje se vždy předními dveřmi. Když chcete z autobusu vystoupit, musíte na řidiče zazvonit.
Taxi je bezesporu nejpohodlnější, ale samozřejmě také nejdražší varianta, i když ne tak drahá jako v Čechách. Všechny vozy mají taxametr. Většinu taxíků najdete ve Funchalu a zastaví na mávnutí. Také vám jej mohou zavolat na požádání z recepce vašeho hotelu. Ceny z centra k turistickým místům ve Funchalu jsou pevné, např. na Monte vás zpáteční cesta vyjde na 15 EUR. Po 22. hodině jsou ceny o 20% vyšší. Taxík si lze také pronajmout na celý den cestování po ostrově. To vyjde přibližně na 75 EUR. Kontakty a oblíbené trasy najdete v infocentru.
Příjemnou službou jsou restaurační taxíky, které jezdí zadarmo, aby se tak postarali o své hosty. Informaci o tom, která restaurace, takovou službu nabízí, vám sdělí vaše delegátka a taxi vám opět zavolá recepční, která má na restaurace v okolí kontakt a zároveň vám tak udělá rezervaci na domluvenou hodinu. Restaurace tuto službu poskytují jako nadstandardní, ale dozajista se jim vyplatí, protože tím více vína u nich můžete vypít a pohodlně se dostanete zpět až k hotelu.
Co musíte splňovat pro zapůjčení auta
Půjčovny aut jsou dost drahé a ceny pohonných hmot také nejsou nejnižší. Chcete-li však poznat celý ostrov, být pánem vlastního času i cest a užít si řízení, neváhejte si auto půjčit. Potřebujete pouze platný mezinárodní řidičský průkaz starý nejméně rok a platný pas, nebo občanku. Také tu neplatí věková hranice pro řízení 18 let jako u nás, ale 21. Ani pokud vám ještě nebylo 25 let, nebudete platit navíc poplatek pro mladé řidiče, jako je tomu třeba ve Skotsku.
Výběr půjčovny
Půjčoven je na ostrově opravdu dostatek. Delegátka vám možná nějakou doporučí, ale vy se můžete rozhodnout podle sebe. Ceny se mohou dost lišit, proto raději obejděte půjčoven několik, ať máte srovnání.
Pojištění
Vždy si zjistěte, jak to má půjčovna zařízené s pojištěním. Zda už je v ceně auta, nebo něco připlácíte (bývá to 5 - 7,50 EUR/den), nebo vás nechají jezdit bez pojištění. Poslední variantu opravdu nedoporučuji, protože jezdit po úzkých horských serpentinách za silného deště či husté mlhy je náročné i pro zkušeného řidiče. Pokud byste neměli pojištění a s autem se něco stalo, museli byste hradit úplně všechno.
Cena půjčovného
Čím delší bude doba, na kterou si auto půjčíte, tím výhodnější vám půjčovna nabídne cenu. My jsme například měli auto ze skupiny A na tři dny za 28 EUR/den včetně pojištění, na týden už by to bylo jen 25 EUR/den. Vzhledem k silnicím a silničkám, kterými budete jezdit, neupotřebíte větší a silnější auto. Budete-li jezdit ve dvou, či ve třech, stačí vám autíčko třídy A, maximálně B.
Skútry
Lze zapůjčit i skútry, ale ty se do madeirských kopců moc nehodí, protože mají slabý motor a navíc často prší. Půjčovny, které poskytují skútry, půjčují často i horská kola.
Náročnost jízdy
Počítejte s tím, že jízda autem po Madeiře je dosti náročná a vyžaduje jistou praxi, soustředění a chladnou hlavu. Pokud ale řídíte rádi, rádi točíte volantem a řadíte, bude pro vás ježdění po Madeiře opravdu zážitkem.
Kvalita silnic
Silnice na ostrově jsou většinou ve velmi dobrém stavu a mají jeden jízdní pruh v každém směru. Na severním pobřeží a v horách jsou extrémně klikaté. Po jihovýchodním pobřeží vede pěkná nová dálnice. Je to obdivuhodné dílo, protože se ve své podstatě skládá pouze z tunelů různé délky a mostů různé výšky. Díky tomu se tu dá jet velmi pohodlně a bezpečně, protože cesta je více méně rovná. Z dálnice lze sjíždět na poměrně dobře značených sjezdech. Na normálních silnicích jsou křižovatky často řešeny kruhovými objezdy.
Předpisy
Stejně jako u nás je maximální povolená rychlost ve městě 50 km/h, mimo město je to 90 km/h. Ve skutečnosti ale budete mimo město jezdit průměrně 60 km/h, kvůli kopcovitému povrchu ostrova. Je povinné používat bezpečnostní pásy. Tolerance alkoholu v krvi je 0,5 promile, ale my zvyklí nepít při řízení vůbec to stejně asi nedokážeme odhadnout. Děti mladší 12 let se nesmějí vozit na přední sedačce. Na motorce či skútru musíte používat helmy.
Benzín
Ceny benzínu jsou určovány vládou a měly by být všude v podstatě stejné a to litr kolem 1 EUR. Většina čerpacích stanic je otevřena nonstop a dá se u nich platit kreditkou.
Autem do Funchalu
Pokud nemusíte, nejezděte do Funchalu autem, bývají tam dost velké zácpy. Na obou koncích jsou velká placená parkoviště. V centru se parkovat téměř nedá, až na modrou zónu, která je u přístavu a jsou u ní parkovací automaty.
Protože je Funchal v kopci, můžete tu jako jeden z možných dopravních prostředků využít lanovku, která vás vyveze na Monte, nebo k botanické zahradě. Lanovka má 41 kabin po 8 místech. Cesta trvá 15 minut a je otevřeno od 10:00 do 18:00.
Na menší ostrůvek za písčitou pláží se můžete vydat malým letadlem, trajektem, ale také na lodi Kryštofa Kolumba Santa Maria, která kotví ve funchalském přístavu. I tyto informace se dovíte v turistickém informačním centru.
Orientace na Madeiře je vzhledem k velikosti ostrova poměrně jednoduchá. Mapu ostrova a plán hlavního města Funchalu dostanete zdarma na požádání v informačních centrech. Tady vám také poradí, kam se podívat, kde je nejbližší obchod, nebo vás třeba i pustí na svoji toaletu, když budete vypadat dostatečně zoufale, že veřejnou hledáte už hodně dlouho.
Kromě silnic bývá na těchto mapách označeno i několik stezek okolo zavlažovacích kanálů levadas. Pokud putování kolem levád myslíte skutečně vážně, existuje publikace Landscapes of Madeira od Johna a Pat Underwoodových, která je prý velmi podrobná a dobrá.
http://www.garba.cz/madeira/ Vyprávění z dovolené na Madeiře, především o turistických stezkách kolem zavlažovacích kanálů levadas.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Madeira Encyklopedické informace o ostrově Madeira.
http://www.flora.nikde.cz/view.php?cisloclanku=2006021702 Stránky o rostlinstvu Madeiry s pěknými fotkami.
http://www.bongobongo.cz/svet/madeira.asp Shrnutí obecných informací o Madeiře.
http://www.zena-in.cz/akce.asp?id=71 Články o Madeiře uveřejněné v internetovém magazínu zena-in.cz.
http://home-1.tiscali.nl/~edwinsel/land/maps/madeira,map,roads%20(viamichelin).gif Pěkná mapa ostrova Madeira.
http://www.natureblink.com/madeira.htm Pěkné fotky Madeiry a ptactva žijícího na Madeiře.
http://www.nev-dama.cz/golf/golf-madeira.htm Informace o golfu na Madeiře.
http://www.rozhlas.cz/brno/recepty/_zprava/290824 Článek na stránkách Českého rozhlasu o madeirských specialitách a víně.
http://madeira.navajo.cz/ Další stránka encyklopedických informací o Madeiře.
http://www.latino1.freeserve.co.uk/History.htm Historie Madeiry a Portugalska.
Madeira je malá, ale velmi hornatá, takže i s půjčeným autem na několik dní budete mít co dělat, abyste stihli na Madeiře navštívit alespoň část toho, co vás zajímá. Je tady toho k vidění opravdu hodně. Krásná příroda, různorodé pobřeží, kouzelná městečka i hlavní město, které v sobě zahrnuje mnoho zajímavých cílů.
Funchal je tvořen centrem, východním starým městem a západní turistickou zónou. Jde vlastně o hlavní a jediné větší město na ostrově. Má 120 tisíc obyvatel. Najdete tu muzea a historické památky. Ideální je pohybovat se tu pěšky, protože v úzkých strmých uličkách se tvoří obrovské dopravní zácpy.
Přístav
Chcete-li vidět celý Funchal, můžete tak učinit z přístavného mola Ilhéu de Pontinha. Bylo postaveno 1962. Přístav byl důležitým dopravním uzlem už v 15. století. Nyní tu kotví rybářské i obchodní lodě a také zaoceánské parníky, které tu své hosty často vyloží na večer, aby se poveselili na pevnině a k ránu, či dopoledne zase za slavnostního houkání odjíždějí. Přístav je také malým terminálem na přečerpávání ropy. Je to jedna z mála stop průmyslu na ostrově, nenarušuje však jeho estetiku.
Na nábřeží vás zaujme pevnost z 16. století, budovaná proti pirátům. Hlavní bránu dnes hlídají stráže, protože tu sídlí vojenští správci ostrova. Budovu uvidíte jen zvenku, neboť není přístupná veřejnosti.
Hlavní třída
Na hlavní třídě Avenida Arriaga, hned u centrální banky stojí socha objevitele ostrova Joao Goncalvese Zarca, který bývá označován jako "první kapitán". Na této hlavní třídě kvete množství květin a také tu najdete informační centrum.
Ve stejné ulici vřele doporučujeme navštívit The Old Blandy Wine Shop, kde najdete muzeum vína, můžete se zúčastnit ochutnávek alkoholizovaného vína madeiry a nakupovat jak madeiru, tak i portugalská vína.
Dál po hlavní třídě na západ najdete malý příjemný park da Cidade s jezírkem a sochami. Ideální místo pro posezení a svačinu. Naproti je městské divadlo, kde se konají koncerty.
Na východním konci hlavní třídy stojí katedrála Sé z konce 15. století. Přestože není nějak okouzlující, je to jedna z mála staveb z počátků kolonizace ostrova.
Množství významných funchalských budov má fasádu krytou kachličky nejčastěji ze 17. století.
Květinové zahrady
Pokud chcete vidět květenu Madeiry jako na dlani, rozhodně můžeme doporučit návštěvu botanické zahrady. Dostanete se tam autobusem, nebo taxíkem, který má do tohoto cíle pevnou sazbu 15 EUR i za zpáteční cestu.
Jardim Botanico se rozkládá na severovýchodě Funchalu, jak jinak než na prudkých svazích, takže je upravena do teras, z nichž je pěkný výhled na Funchal. Tato zahrada je největší na ostrově a byla otevřena v roce 1960.
Můžete se tu obdivovat krásné floře z celé Madeiry, z jižní Afriky, a Brazílie, umě stříhaným keřům. Také tu najdete sbírku vycpávaných zvířat.
Hned pod botanickou zahradou je park tropických ptáků s množstvím živých pestrobarevných ukřičených papoušků, pávů a jiných ptáků. Za vstup do zahrad zaplatíte 3 EUR.
Kousíček odtud je také orchidejová zahrada, kde je ale vstup o něco dražší. Specializují se tu na šlechtění orchidejí a můžete zde nakupovat vzácné druhy orchidejí v květináčích. Otázkou je však, zda zakoupené květiny přežijí cestování letadlem.
Nejkrásnější zahrady na Madeiře jsou u Zahrady Blandyů. Jde o soukromý statek s kaplí. Zahrady jsou přístupné veřejnosti a jsou známé především svými kaméliemi.
Přímo na sever od města leží městečko Monte s kostelem a začátkem slavného tobogánu Carrinhos de Monte. Kostel je zasvěcen patronce Madeiry, Panně Marii. Každoročně sem přicházejí 15. srpna tisíce poutníků, aby políbili obraz Panny Marie. Východně od kostela jsou zahrady, ale vstup do nich je dost drahý (kolem 8 EUR).
Pro turisty je Monte známé především proto, že se tu jezdí z kopce dolů na zvláštních proutěných vozících, které jsou řízeny vždy dvěma muži v tradičním bílém kroji se slamákem. Poháněči v případě nutnosti brzdí vlastními podrážkami. Původně se proutěné sáně začátkem 19. století používaly na přepravu těžkého nákladu dolů z velmi příkrého svahu, dlouhého 5 km, až do Funchalu. Cena této atrakce je 18 EUR za vozík pro dva lidi.
Jen 10 km od Funchalu najdete vesničku se zajímavou minulostí. V roce 1950 zde totiž Winston Churchill maloval rybářský přístav a proslavil tak vesnici coby idylickou rybářskou osadu barevnými čluny v přirozeném přístavu.
Mnohem hezčí je vesnice z dálky, než z blízka. Je totiž dlouho neopravovaná a vypadá skutečně turisty nedotčená. Uličky jsou tradičně příkré a úzké, takže pokud jedete autem, raději dolů ani nezajíždějte. O nic nepřijdete. Pohled na vesnici z Pico da Torre ovšem stojí za zastavení.
Budete-li pokračovat po pobřeží na západ, budete míjet zemědělskou oblast se spoustou banánů a vinné révy a potom se vám otevře pohled na jeden z nejvyšších útesů na světě.
Až na vrchol dojedete pohodlně autem, autobusem, či taxíkem. Jen s parkováním v zatáčce, která tvoří malé parkoviště, může být trochu problém.
Cabo Girao strmě vystupuje 590 m z Atlantického oceánu. Výhledy na západní i na východní pobřeží jsou úžasné a možná vás uchvátí i nekonečný oceán. Můžete odtud vidět malinké terasy s políčky, které na plošinkách útesu vybudovali skutečně houževnatí rolníci.
Nejzápadnějším velkým městem je Porto Moniz vzdálené od Funchalu 70 km. Zajímavým přírodním úkazem jsou vulkanická jezírka, která tvoří pobřeží hned pod městem. V zimě se tu o černé útesy tříští vlny Atlantického oceánu. Při menším větru vlétě je tu patrně pěkné zajímavé koupání. Vyjedete-li na kopec nad městečkem, uvidíte vyvřelinová jezírka jako na dlani.
Neodolatelnou atrakcí pro řidiče bude bezesporu jízda po staré silnici. Vede na východ od Porto Moniz a věrně kopíruje pobřeží. Často se až příliš blíží okraji útesů, je úzká, bez jízdních pruhů i hrazení. Neprůjezdné skály zdolává skrze nezpevňované tunely. Na několika místech budete muset nechat na vaše auto dopadat obrovské množství vody v podobě vodopádu, který zde zdolává silnici a z velké výšky spadá do moře. Budete si tu možná připadat jako v myčce aut. Protože stejně nemůžete jet rychleji, máte jedinečnou možnost prohlédnout si nádherné přírodní scenérie. Například uvidíte skalní formaci v moři nazývanou Riberia da Janela (říční okno).
Na severozápadním pobřeží se nalézá pěkné městečko Sao Vincente. Do jeho centra se dá dostat pouze pěšky. Kousek od parkoviště se vlévá do moře malá říčka a je tu k vidění podivný památníček, který vypadá jak levitující skupina kamenů. Ve své podstatě, ale upoutává pozornost turistů k místu, které by měli navštívit.
V roce 1997 byly totiž zpřístupněny jeskyně sv. Vincenta. Kromě nich tu bylo vybudováno malé etnografické muzeum, kde vlastně prohlídka začíná. Přímo z 3D kinosálu vás sveze téměř rozpadající se výtah dočista až k zemskému jádru. Pak už vás čekají samotné jeskyně o délce více než kilometr. Před 400 tis. lety tu vybuchla sopka a vytvořila lávové jeskyně. Pro našince zvyklého na krasové krápníkové útvary, bude zajímavé pozorovat kapky lávy. Dětské duši budou určitě připomínat čokoládovou polevu. Vstupenka vás bude stát 8 EUR.
Toužíte-li po pěší procházce podél zavodňovacích kanálů levadas, najdete začátek dvou z těchto stezek v údolí Rabacal. Toto navštěvované údolí se nachází na západ od Porto Moniz. Jedna z levad vás po 15 min dovede k vodopádu Risco. Druhá je dlouhá asi 3 hodiny a po výstupu do prudkého kopce se dostanete k místu 25 pramenů.
Levadas coby systém zavlažovacích kanálů je na Madeiře skutečné unikum. Jde o obdivuhodný lidský výtvor. Po celém ostrově se táhnou levády dohromady přes 2150 km dlouhé. Jsou vytesány do skal, mají šířku několik desítek centimetrů a hloubku asi půl metru. Aby obyvatelé mohli kanály udržovat, udělali kolem nich cestičky, které se dnes používají jako skvělé turistické trasy různé obtížnosti.
Chcete-li se z Madeiry na chvíli přenést do Skotska, či Bretaně, vyjeďte si na náhorní plošinu Paúl da Serra. Má rozlohu 6x17 km a je zcela neočekávaným prvkem uprostřed madeirských hor. Pokud bude jasno, uvidíte severní i jižní pobřeží.
V to ale raději ani nedoufejte. Seberete-li odvahu a vyškrábete se autem po úzkých silničkách až do hor, rozevře se před vámi mlha, z níž se tajemně vynořují balvany a skalky porostlé krásným hustým mechem. Může se vám stát, že hned vedle silnice potkáte v mlze se poklidně pasoucí krávy, které nejsou za žádným hrazením.
Na pěší túry se můžete vypravit s průvodcem. Jestli jste ovšem na Madeiru přijeli mimo jiné za sluníčkem, nedoporučujeme se na planinu vydávávat, abyste nepropadli špatné náladě.
Pojedete-li z Funchalu na sever necelých 20 km, dostanete se k nádherné přírodní památce. Vesnice Curral das Freiras, byla ještě nedávno v podstatě izolovaná od zbytku ostrova, protože se nachází v kráteru obklopeném vyhaslými sopkami. Toto místo bývá nazýváno Údolí jeptišek, protože sem v roce 1566 utekly jeptišky z kláštera sv. Kláry před útokem pirátů.
Jelikož je toto místo chráněno ze všech stran horami, po sopečné činnosti je tu bohatá půda a často sem svítí slunce, byla tu založena vesnice. Vyrábějí se tu třešňové a kaštanové likéry a pečou chutné sladkosti. V listopadu se tu pořádají kaštanové slavnosti.
Nejkrásnější pohled na vesnici je z vyhlídky Eira do Serrado (1006 m. n. m.). Vzhledem k vysoké nadmořské výšce si ovšem nikdy nemůžete být jisti počasím. Ovšem divokost s jakou tu fouká silný vítr a metá chuchvalci husté mlhy, když na druhý svah jasně svítí slunce je vskutku zajímavý zážitek. Přírodní scenérie, kterou tu uvidíte si v ničem nezadá s pohledy, které byste čekali v Alpách, či na Novém Zélandu.
Ve vnitrozemí ostrova se tyčí dva nejvyšší vrcholy Madeiry, Pico do Arieiro a Pico Ruivo. Prvního z nich se dá téměř dosáhnout autem, na druhý, vyšší musíte stoupat po svých. Může se stát, že vrcholky hor budou nad mraky. Kromě léta tu také může polehávat sníh. Teplota přes den nepřesáhne 10 °C, v noci je pod nulou.
Když se přesunete na severovýchodní část ostrova, neunikne jistě vaší pozornosti město Santana. Je specifická tím, že jde o takový madeirský skanzen. Typické chaloupky mají tvar písmene A, mají červeno modro bílou barvu a většinou doškovou střechu.
Okolo těch nejznámějších a nejnavštěvovanějších jsou úhledné parčíky a záhonky. Lze se podívat aso jen do dvou vnitřků chaloupek. Jsou spoře zabydlené a najdete v nich řemeslnice pracující na výrobkách ze slámy, s kolovrátkem, nebo na krajkách a výšivkách.
Na severovýchodě je mezi městečky Portela a Porto da Cruz dominantou krajiny skalní formace Penha d'Áquila. Kromě toho že vystupuje z údolí jako obrovská ploutev z hladiny, je zvláštní svým úplně rovným vrcholem rovného hřebenu. Přímo pod ní se doslova choulí vesnička Porto da Cruz, kde je jedna z posledních továren na pálenku z cukrové třtiny. Přístupná veřejnosti je ale jen v dubnu.
Ribeiro Frio je malá horská vesnice zajímavá svými sádkami s pstruhy, které tu také prodávají a samozřejmě podávají v restauraci. Také se odtud můžete vydat na výlety do hor.
Východně od Funchalu leží poměrně vysoko v horách vesnička Camacha. I přestože je tak malá, je centrem oblasti, kde se vyrábí proutěné zboží.
Vrbové proutky se podle původní metody máčejí a pak suší v otýpkách, opřených o domy, u potoka, nebo na polích. Také se vaří ve velkých kotlích, aby se pruty lépe zbavovaly kůry.
Můžete tu navštívit specializovaný, poměrně rozlehlý, obchod s výrobky z proutí všeho druhu. Je to z venku dost nehezká třípatrová budova. V její přízemní kavárně můžete vidět několik řemeslníků při práci. Jinak ve vesnici nic zajímavého nenajdete.
Z Funchalu na východ po pobřeží můžete dojet k zajímavé vyhlídce u vesničky Ponta do Garajau. S překvapením zjistíte, že ačkoli jste přijeli na Madeiru, ocitli jste se najednou v brazilském Riu, nebo v portugalském Lisabonu. Před vámi se totiž bude tyčit sice mnohem menší, ale jinak nachlup stejná, socha Krista s otevřenou náručí. Je z betonu a hledí na Atlantický oceán. Díváte-li se na něj z blízka, spatřujete ho na pozadí modrého nebe. Je to vpravdě zvláštní pocit.
Kousek odtud je turistické letovisko Canico de Baixa. Pokud nebudete ubytováni ve Funchálu, tak pravděpodobně tady.
Santa Cruz je jedno z větších měst na jihovýchodní části ostrova. Je tu hezký kostel a městský soud. Nejdůležitější ale v tomto městečku je mezinárodní letiště Aeroporto de Santa Catarina. Pojedete-li po rychlostní silnici z Funchalu na východ, zažijete poněkud vzrušující zážitek, až budete projíždět přímo pod přistávacími drahami, které jsou nad vámi neseny pouze betonovými sloupy.
Východní pobřeží Madeiry vybíhá do úzkého dlouhého poloostrova Ponta de Sao Lourenco. Krajina v těchto místech je překvapivě odlišná od zbytku ostrova.
Za průmyslovou zónou je poloostrov téměř neobydlený. Povětšinu času je nemilosrdně bičován větrem a deštěm. Proto vás tu nepřekvapí větrné elektrárny. Vegetace se tu omezuje na několik nízkých keřů a odolných rostlin.
Chcete-li dojet autem až na konec ostrova, budete se muset na malý úsek rozloučit se silnicí a vjet na cestu z červené hlíny. I v tomto nehostinném kraji a počasí najdete na parkovišti dva, tři obchodníky s květinami, nebo jiným ostrovním sortimentem. Když se pořádně zabalíte do kabátu, či pláštěnky a vylezete z auta, spatříte opravdu nádherný pohled na útesy, připomínající prsty, a na bouřící Atlantický oceán. Jestli jste se chtěli někdy podívat na konec světa, jste tu správně.